(Takto jsme své programové cíle formulovali v r. 2011; na tomto historickém textu není ani dnes třeba ničeho měnit.)
Česká republika prošla ve 20. století traumatisující zkušeností komunismu, která není ani zdaleka překonána. Ačkoli česká města a vesnice nevypadají už tak odlišně od německých nebo rakouských, myšlení lidí zůstává – a ještě dlouhou dobu zůstane – poznamenáno komunistickou deformací vnímání základních hodnot, hodnotového žebříčku. Tato země vězí v postkomunistické bídě a těžko z ní hledá cestu ven.
Vadí nám to a pokoušíme se aspoň sami jednat tak, jak pokládáme za správné, a chovat se čestně. Proto odmítáme sdílet s většinou národa jeho dějinné mythy a lži: jsme možná chudí, ale i nejchudší člověk si může dovolit luxus mluvit pravdu. Nechceme a nebudeme proto lhát ani o minulosti vlastního národa.
Chceme se chovat odpovědně. Ačkoli se téměř nikdo z žijících lidí na bezpráví, které se odehrálo na území České republiky po válce, osobně nepodílel, nemůžeme se tvářit, že se nás to netýká. Jsou to zločiny, které byly spáchány jménem – a pod ochranou – našeho státu a kořisti jimi získané se náš stát zmocnil a rozdělil ji mezi své občany.
Litujeme toho, co se stalo, a omlouváme se těm, kteří utrpěli újmu. To ale nestačí, toto příkoří je třeba odčinit a napravit.
Odmítáme násilné a zotročující totalitní ideologie, odsuzujeme nacismus stejně jako komunismus. Nemůže být proto ani řeči o tom, že bychom chtěli navázat na cokoli z toho, co tyto hrůzné ideologie v naší zemi způsobily. Je směšné, jestliže nás české státní orgány označují za extremisty – je-li extremismem slušnost, tolerance a úcta k tradici, pak ovšem jsme extremisty a s hrdostí se k tomu hlásíme.
Milujeme svou vlast a rozumíme proto sudetským Němcům, kteří ji museli proti své vůli a obvykle zcela bez viny opustit. Víme, že překonat 65 let trvající ztrátu historické kontinuity není jen tak možné, na druhé straně si uvědomujeme, že soužití českého a německého ethnika na území společného státu trvalo stovky let a mnohé z toho, co bylo za tu dobu vytvořeno, obnovit lze.
Toho, co jsme si předsevzali, nemůžeme dosáhnout sami, uskutečnit se to dá jedině spoluprací mezi Čechy a Němci. Proto nás velmi mrzí, že Sudetoněmecké krajanské sdružení se sídlem v Mnichově zvolilo místo dialogu s námi konfrontaci a možnost budoucí spolupráce tak prakticky vyloučilo. Přesto věříme, že se nám podaří nalézt na německé straně jiné, odpovědné partnery, protože i když je těžiště našich cílů v České republice a u české společnosti, tyto cíle nedokážeme naplnit bez součinnosti německých partnerů.
Střední Evropa, k jejímž ideálům se hlásíme a na jejíž odkaz hodláme navazovat, vzkvétala v době, kdy její ethnika spolupracovala, a tehdy, když pod vlivem nacionalistických a posléze totalitních bludů začali Středoevropané proti sobě bojovat, počíná její úpadek. Poučme se z minulosti a neopakujme chyby svých předků!